Napsala jsem si dopis do budoucnosti a pak vyskočila z okna do říjnový tmy.
...
Pak si zavázala oči šátkem a chytila je za ruku. Šli jsme podzimní nocí, nevěděli, kam šlapem. Potily se nám dlaně, i když konečky prstů i špičky nosů jsme měli zmrzlý. Vítr nás studil za krkem a slyšeli jsme hudbu, oheň a suchý listí. Pak jsme se zastavili, klekli si a už to bylo jenom krásný.
...
Občas jsem skeptická k rituálům. Vím, proč jsou důležitý, ale někdy působí moc pateticky. Ne tenhle. Tenhle byl jenom krásnej. A tak akorát vtipnej a dojemnej. A ten šátek, co jsem měla na očích, byl nakonec celej poplakanej.
...
Nechtěla bych být kdekoli jinde. Fakt. KISK my life.
